Pěstounská péče

Rodina je bezesporu základní společenská skupina osob, kterou spojují nejrůznější vztahy. Dítě se do ní rodí a primárně právě v ní získává bezpečný prostor – domov – místo, ve kterém se může svobodně pohybovat a rozvíjet. Rodina, sociální vztahy v ní a způsob výchovy jsou pro dítě zázemím, ze kterého bude vycházet při vytváření dalších vztahů se svým okolím. Děti a rodiče mají sami i vůči sobě navzájem práva a povinnosti, kterých se nemohou vzdát či zříci. Děti mají mimo jiné právo své rodiče nejen poznat, ale i být jimi vychovány, mají právo na životní úroveň potřebnou pro jejich rozvoj (a na právo sdílet životní úroveň svých rodičů) i na vzdělání.

Rozum a citDěti, které nemohou vyrůstat ve svých biologických rodinách se díky pěstounské péči mohou vyhnout ústavní výchově, kde je velmi obtížné navázat základní vztahovou vazbu. Tím předcházíme dlouhodobým a vážným problémům dítěte, které se pak mohou projevovat v celém jeho životě (potíže s navazováním a udržením blízkých vztahů, nejasnost ve vlastní identitě nalomená sebedůvěra, poruchy chování dítěte atd.).

Za situace, kdy o dítě nemůže pečovat žádný z rodičů, je nutné ihned zajistit péči o dítě. V řadě případů však OSPOD není schopen bezprostředně zjistit, kdo z rodiny by byl ochoten převzít dítě do péče, a je ta nucen věc řešit přechodným umístěním dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo díky novele zákona o sociálně právní ochraně dítěte je zde také možnost umístit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu. Nejvhodnější je, pokud OSPOD z vlastní iniciativy vyhledá a kontaktuje členy širší rodiny a aktivně s nimi spolupracuje v otázce svěření dětí do péče, a to bezprostředně před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření.

V rámci spolupráce pěstounské rodiny s biologickými rodinami často reflektujeme situaci, kdy rodiče, ač milující a zpočátku aktivní, postupně zjišťují, že nezvládají změnit svůj život tak rychle, aby splnili podmínky pro návrat dítěte. Téměř vždy se dlouhodobě nachází v obtížné životní situaci (bez bydlení, práce, rodiny apod.) její změna vyžaduje nejen silnou motivaci, ale i mnohem více času. Ten naopak nemá dítě, které potřebuje být co nejdříve předáno dlouhodobě pečujícím osobám. Jde tedy o to, jak co nejlépe a včas těmto biologickým rodičům podat pomocnou ruku, tak, aby se znovu a lépe mohli o své děti starat a pokud to skutečně není možné, aby se alespoň mohli s dětmi vídat či jinak je kontaktovat, pravidelně a bezpečně pro všechny zúčastněné.

V případech, kdy rodiče nejsou schopni zajistit řádnou péči o své děti, je časté, že prarodiče převezmou faktickou péči o děti, aby předešli případnému nařízení ústavní výchovy. Následně hledají pomoc u příslušných pracovníků OSPOD, který žádají o úpravu výchovných poměrů svých vnoučat, v takovém případě mluvíme o příbuzenecké pěstounské péči.

Rodiče, jejichž dítě bylo svěřeno do pěstounské péče nebo do výchovy jiné fyzické osoby, ze zákona svá práva a povinnosti k dítěti neztratili, dítě je však vychováváno pěstounem nebo jinou osobu (rozsah práv a povinností jiné fyzické osoby není stanoven zákonem, ale obsažen v rozhodnutí soudu,), kteří práva a povinnosti podobná těm, která zákon přiznává rodičům, získali soudním rozhodnutím.

Ani dítě, ani rodič tedy neztrácejí automaticky právo vzájemného kontaktu, jinak by byli zbaveni možnosti nejen svá práva využívat, ale i plnit své vzájemné povinnosti. Pěstoun vykonává přiměřená práva a povinnosti rodičů, má tedy povinnost pečovat o zdraví dítěte, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Může tedy usměrňovat styk dítěte s rodiči.

Jestliže dojde k umístění dítěte do pěstounské péče, je OSPOD povinen svou součinnost zajistit kontakt dítěte s rodiči, zejména být při případných neshodách mezi rodiči a pěstounskou rodinou nápomocen a pomoci při zprostředkování dohody mezi rodiči a pěstouny ohledně jejich styku s dítětem. Je nepřípustné a proti etice sociální práce, aby OSPOD podporoval přesvědčení pěstounů o nevhodnosti styku dítěte s rodičem.

Je-li dítě osvojeno, osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Z toho vyplývá, že původní rodiče ani jiní členové původní rodiny nemají právo na kontakt s osvojencem.

S dětmi umístěnými do pěstounské péče je potřeba terapeuticky pracovat, pomáhat jim v jejich obtížné situaci, je nutné pomoci jim pochopit jejich životní příběh, být jim nápomocni při přechodech z péče do péče, tak, aby se mohly neustále ocitat v těch „nejlepších rukách“ a jednou uměly „nejlepší ruce“ nabídnout i svým vlastním dětem.

Rozum a cit z.s. je partnerem 11. Profinetworkingu. Více informací o spolku najdete na www.rozumacit.cz či https://www.facebook.com/rozumacit/